Lodní třída STAR 1/2 |Stary v Československu
K založení starovské flotily v Československu nepochybně přispěla vlna nadšení, elánu a podnikavosti, která po skončení druhé světové války zaplavila osvobozenou Evropu. Třída Star pozvedla československý jachting na vyšší úroveň a rozšířila tuzemský lodní park ploutvových plachetnic vesměs německé konstrukce o kýlovou loď ze zámoří, jež patřila k olympijským třídám.Avšak nároky, které Star kladl na posádku a na technické zázemí, způsobily, že se nikdy nestal masovou třídou. Po roce 1958 se pro tuto olympijskou třídu přestalo vypisovat mistrovství republiky a zdálo se, že Stary v Československu skončily.
Zřejmě to bylo v roce 1946, kdy začaly do centrály Mezinárodní jachetní závodní asociace třídy Star ISCYRA v New Yorku docházet dopisy z Brna, podepsané Oldřichem Minihoferem. Toho roku byla zaregistrována Balatonská flotila, ale Maďaři měli k dispozici Blatenské jezero o ploše 586km2, kdežto Oldřich Minihofer mohl nabídnout pouze přehradní nádrž o délce sotva 2,5 km a maximální šířce 800 m. Nicméně v New Yorku dali vzniku starovské flotily v Československu svolení a ta byla v roce 1949 zaregistrována pod názvem Czechoslovak Fleet (kód CZ) a zařazena do 13. distriktu spolu s rumunskou flotilou Konstanta, rakouskou Korutanskou flotilou a Flotilou Attersee a Balatonskou flotilou. Pravděpodobně došlo na americké straně k nedorozumění. Brněnští jachtaři pojmenovali svou flotilu jako Moravská, takže správný název Moravia Fleet se objevil v ročenkách Log až později, ale kód CZ jí zůstal.
Jelikož flotila mohla být uznána, až čítala nejméně šest lodí, je zřejmé, že Stary se začaly stavět v Brně dříve než roku 1949, údajně právě onoho roku 1946. K tomu byla zapotřebí stavební dokumentace a též stavební koncese. A toto musely být první věci, o něž Minihofer požádal. Prvním koncesovaným stavitelem lodní třídy Star se stal brněnský Jaroslav Dřevo(kód DRE), ale i pražský Petr Nápravník (kódPNA), a později lednický stolař Josef Víta (kód VI). Lodě se pak označovaly kódem stavitele, za nímž po pomlčce následovalo poslední dvojčíslí letopočtu, kdy byla loď registrována. Není známo, zda koncese pro Petra Nápravníka šla přes Oldřicha Minihofera, či zda si ji pražský loďař obstaral sám. V případě, že stavitelem bylsám majitel, používal se kód O (jako Owner)Výkresová dokumentace se zachovala, neboť Jaroslav Dřevo ji daroval brněnskému jachtaři a starostovi Zdeňku Novákovi, nyní emeritnímu členu TJ Lodní sporty. Razítka prozrazují, že výkresy trupu pocházejí z prosince 1939 a modernizovaného kýlu z roku 1946. To znamená, že československé Stary se stavěly na základě plánů, které byly již koncem 40. let v USA zastaralé, neboť zde se ujaly vlády lodě typu "Etchell". A kvůli existenci železné opony přetrvala tato situace s jedinou výjimkou až do konce minulého režimu. Pro zajímavost, plány a stavební předpisy stály 15 USD, pouze plán oplachtění 3 USD a vystavení certifikátu 1 USD.
Brněnský otec československých Starů
O zavedení Starů do Československa se zasloužil Oldřich Minihofer, který vykorespondoval založení flotily. Vlastnil v Brně zlatnictví a příslušel ke střední třídě obchodníků, živnostníků, lékařů a právníků, z níž se rekrutovala naprostá většina členstva Yacht Klubu Brno. Vstoupil do klubu asi v roce 1945, možná už s úmyslem získat členstvo pro zavedení americké třídy Star. Jeho celoživotním hobby byla angličtina a poté, co mukomunistický režim vyvlastnil zlatnický obchod, stala se i zdrojem obživy. Studoval ji celý života po odchodu do Prahy koncem 50. let se stal uznávaným tlumočníkem a překladatelem. Spolu se svou druhou manželkou Jindrou Kratochvílovou vydal v roce 1979 Česko-anglický slovník výpočetní techniky, který se dočkal několika vydání, v roce 1990 k němu připojil Anglicko-český slovník výpočetní techniky a Anglicko-český výkladový slovník výpočetní techniky a ještě o rok dříve sepsal Německo--český slovník výpočetní techniky. Jeho práce tedy nepochybně přispěly k vymazání ztráty, kterou v roce 1989 Československo ve výpočetní technice mělo, jako jeho znalosti a snaha o 40 let dříve obohatily československý jachting o zcela jiný typ plachetnice, než jaké se tu doposud provozovaly.
Pro svou myšlenku nejprve získal průkopníka jachtingu v Brně Jaroslava Dřeva, který měl loďařskou dílnu, a dalšího člena jacht klubu, stavitele Jana Karpíška. Ten měl možnost opatřit dřevo, které též bylo po válce obhospodařovaným materiálem. Mahagon byl zpočátku obtížně dostupný, takže Jaroslav Dřevo stavěl první Stary z dubu a dokonce z borovice. Takový si zpočátku postavil i pro sebe, ale pak si nechal registrovat mahagonovou loď, když se přece jen stal mahagon dostupnější. Ne všichni členové brněnského jacht klubu byli z nové třídy nadšeni. Je třeba si uvědomit, jak cize Star působil nejen na brněnské, ale na české jachtaře vůbec, neboť žili s představou, že plachetnice musí mít oblý trup se svislým klounovcem a zrcadlem bez převisu, byť někdy s klinkrovou obšívkou. A teď se tady objevila hranatá "rakev" se zobcovitou přídí, daleko přečnívající nad hladinu a též se zrcadlem, vznášejícím se ve vzduchu. Byla to první šarpie, která plachtila na českých vodách (Pirát se objevil nejméně o rok později), měla nezvykle úzký kokpit, nebetyčný, 10 m vysoký stěžeň, obrovskou hlavní plachtu a hlavně parduny, jejichž nezapnutí obvykle znamenalo zlomení stěžně.
A k tomu se pojila váha osmi metráků, což znamenalo manipulační potíže jak při spouštění na vodu, tak při ukládání na zimu. V brněnském jachtklubu se objevil hanlivý název "hele bedna", ale jachtaři, které Star fascinoval, převážili...
Celý článek si můžete přečíst v magazínu Yacht 06/2021.
Text: František Novotný
Foto: archiv autora
