Osobnosti českého jachtingu |Dalibor Kulíšek (1920–2005)
Spolu s Vladimírem Toulem (YACHT 8-9/2011) patřil k zakladatelům a oporám jachtklubu na Plumlovské přehradě u Prostějova Dalibor Kulíšek. Pravda, nikdy nebyl špičkovým závodníkem, ale byl to on, kdo rozhýbal zastaralou konstrukci nejmenší československé třídy Mlok, stal se v tehdejším Československu pomyslným otcem mezinárodní třídy Evropa a ještě za bývalého režimu prosadil účast československých závodníků na špičkových regatách této třídy v zahraničí, v Belgii, Nizozemsku a ve Francii. Jeho zásluhy o československý jachting byly v roce 1973 u příležitosti 80. výročí organizovaného jachtingu v Československu oceněny Čestným diplomem.
Svatebním darem k jachtingu
Dalibor Kulíšek se narodil 21. října 1920 v Nitře, ale po odtržení Slovenska v březnu 1939 se museli jeho rodiče vrátit do protektorátu. Usadili se v Prostějově, kde založili firmu Asfaltodehet. Mladý Dalibor musel dočasně zůstat na Slovensku, aby mohl dokončit studia na reálce v Bratislavě, a poté přijal zaměstnání v otcově firmě. Koncem roku 1945 se oženil a mezi svatebními dary byla plachetnice, wanderjola, jak se tehdy říkalo podle německého vzoru cestovním jolám 15 m2. Za protektorátu Čechy a Morava se totiž objevilo na pultech českých knihkupectví několik německých jachtařských příruček o amatérské stavbě plachetnic i s kompletními a německy důkladnými plány. Obvykle se jednalo o jezerní otevřené ploutvové plachetnice buď s hladkou karvelovou obšívkou nebo obšívkou klinkrovou. Němci dělili tyto joly na cestovní (Wanderjolle) a na závodní (Rennjolle) a čeští průkopníci jachtingu za okupace vycházeli vesměs z těchto příruček a stavěli podle přiložených plánů.
To musel být i případ svatebního daru manželů Kulíškových a loď asi postavil, či nechal postavit majitel pily v Mostkovicích Jan Plevka, který byl kamarádem Dalibora Kulíška a zajímal se o jachting. Jak vzpomíná dcera manželů Kulíškových Michaela, Jan Plevka postavil ještě větší jolu 20 m2, možná to byla závodní jola (Rennjolle), na které plachtil sám. Další plachetnice na Plumlovské přehradě měli pánové Rolný (majitel konfekční firmy) a Orel. Vznik jachtklubu byl na spadnutí, ale přišel rok 1948. Veškeré firmy byly znárodněny, včetně továrny Asfaltodehet a pily v Mostkovicích, kde do záboru padla i loď majitele. Dalibor Kulíšek svou plachetnici uložil na pozemku prostějovského tenisového klubu, aby sešla z očí.
Rodí se Jachetní oddíl TJ Železárny Prostějov
V tenisovém klubu se manželé Kulíškovi spřátelili s manžely Toulovými a ze společných debat vyplynul plán na opravu wanderjoly chátrající v kůlně. Objevila se i možnost založit jachetní oddíl, teď však v rámci sjednocené tělovýchovy. Dalibor Kulíšek po znárodnění otcovy továrny napřed pracoval ve stavebním podniku a pak dlouhá léta ve firmě Elektroodbyt Prostějov. Hlavně díky jeho neúnavnému jednání se podařilo získat pro budoucí jachetní oddíl pozemek a poté se zasloužil i o projekt a stavbu loděnice. V roce 1953 se stal předsedou nově vzniklého JO TJ Železárny Prostějov a tuto funkci vykonával až do přestěhování do Brna v roce 1967. Nikdy nebyl velkým závodníkem, vždy patřil spíše k organizátorům a těm na břehu, bez nichž se nedaly závody uskutečnit. V roce 1961 se zúčastnil kurzu pro rozhodčí a v roce 1963 získal v Ústřední škole pro rozhodčí v Nymburce vysvědčení rozhodčího 1. třídy a od té doby pískal všechny důležité závody v Československu.
Otcem lodní třídy Evropa
Nevelká plocha Plumlovské přehrady se hodila pouze pro menší závodní lodě, takže se zde dobře zabydlely plachetnice třídy Mlok. V 50. letech to byla nevzhledná těžkopádná plavidla s tupou přídí, stavěná z prken klasickým způsobem na žebra, takže byla i relativně těžká. Plánek na tohoto Mloka se snad objevil počátkem 50. let v časopisu Věda a technika mládeži, ale již v té době se jednalo o zastaralou konstrukci. V lednu 1961 přišel na ÚV ČSTV dopis sekretáře mezinárodní organizace lodní třídy IMCA (odnož Mothu, jak zněl správný název Mloku), jenž zval československé Mlokaře na mistrovství světa v Ocean City v USA a na mistrovství Evropy v Ženevě. Dopis zůstal ležet bez odpovědi v šuplíku bezmála pět let, než si předseda trenérské rady jachetní sekce ČSTV vzpomněl, že Dalibor Kulíšek umí francouzsky a dopis mu předal, aby na něj odpověděl. Počátkem roku 1966 tedy začala čilá korespondence s francouzskou asociací lodní třídy Aspromoth, z níž vyplynulo, jak revolučně se ve světě třída Moth posunula. Později se Daliboru Kulíškovi ozval i sekretář britské asociace Moth IMCA.
Původní Moth byl postaven na Floridě v roce 1933 a stavební předpis třídy stanovoval jen délku trupu 3,35 m (11 stop) a plochu plachty 7 m2. Do Francie se Moth dostal v roce 1938 a po válce se začal stavět moderními technologiemi z tvarované překližky a posléze i ze skelného laminátu. Trupy dostaly nové tvary a k nejrozšířenějším patřily typy Nantais, Marcounet, Embrun, Fragniere a Mosan. Mloky Fragniere se pak objevily i v Československu, ale všechny tyto moderní konstrukce zastínil typ Evropa. Zkonstruoval jej v roce 1960 belgický lodní architekt Alois Roland a touto jakousi miniaturou Finna se trefil do černého. Oblý trup otevřený dozadu až k zrcadlu, zpočátku vyráběný metodou tvarované překližky a později z laminátu se dal amatérsky stavět na kopytě a měl jednoduchou vetknutou takeláž. Není tedy divu, že v roce 1962 francouzská asociace Moth zavedla Evropu jako monotyp, následovala Belgie a pak vlastně celá západní Evropa. V roce 1966 se uskutečnilo první samostatné mistrovství světa třídy Evropa a v tomtéž roce se na pozvání Dalibora Kulíška objevily i první Evropy na mistrovství ČSSR na Lipně. Přijeli s nimi Belgičané v čele s panem Guldemondem, dlouholetým sekretářem belgické mlokařské asociace, a panem de Harlez, generálním sekretářem nově utvářené asociace ECU (Europe Class Union). Čeští Mlokaři tak měli možnost si prohlédnout a vyzkoušet nové lodě, co však bylo důležitější, Belgičané také přivezli plány. Evropy se pak začaly stavět nejen v Prostějově a v Brně, ale též v dalších československých jachtklubech. V jižních Čechách je stavěli bratři Petráčkové, objevily se však i v Roudnici a na Máchově jezeře.
Vedoucím první české výpravy na mistrovství světa třídy Evropa
Dalibor Kulíšek se stal duší nové lodní třídy, kterou do Československa vlastně přivedl, přestože zůstal předsedou Komise lodní třídy Moth, která sdružovala všechny typy Mloků. Nicméně osobní kontakty, které s belgickými funkcionáři navázal, využil k zorganizování první československé účasti na mistrovství světa třídy Evropa, jež se v roce 1967 konalo v belgickém přístavu Ostende. I když belgičtí přátelé zajistili českým jachtařům zapůjčení lodí a ubytování, stálo Dalibora Kulíška nespočet telefonických hovorů a jednání na ÚV ČSTV, než zahraniční oddělení účast týmu ve složení Šnýdr, Šťastný, Cenek a Sekanina a s Daliborem Kulíškem jako vedoucím schválilo.
Závodění na moři a v proudech bylo pro český tým zcela nové. Za větru kolem 10 m/s se každý den jely tři rozjížďky, takže závodníci trávili na moři někdy i více než osm hodin, což bylo fyzicky náročné. Přesto tým obstál víc než se ctí. V poli 74 závodníků se Ladislav Šnýdr umístil na vynikajícím čtvrtém místě (3. rozjížďku dokonce vyhrál), Karel Šťastný byl devátý (5. místo ve druhé rozjížďce), pozdější matador a mnohonásobný mistr republiky Miroslav Cenek šestnáctý (6. místo v třetí rozjížďce) a Aleš Sekanina dvacátý.
V čele komise lodní třídy Evropa
Jelikož se Roudnice, Máchovo jezero i jižní Čechy vrátily k volné třídě Moth IMCA a též u ní zůstali Slováci, kteří v Bratislavě stavěli extrémně lehké a úzké lodě s přetaženou palubou jako vyvažovacími křídly, bylo federální mistrovství vypsáno pro třídu Evropa jako samostatná kategorie až v roce 1970 a samostatně Evropy startovaly v roce 1971. Po celou tu dobu bojoval Dalibor Kulíšek o to, aby lodní třída Evropa měla podobnou organizaci jako jinde v Evropě. Mohla však vzniknout pouze Technická komise lodní třídy Evropa, což se stalo v roce 1971. Neměla však skoro žádné pravomoci a její statut dokonce zakazoval přímý mezinárodní písemný styk! Nicméně Dalibor Kulíšek se stal jejím předsedou a vytrval v této funkci až do roku 1980, kdy požádal o uvolnění z funkce. Nepřestal však sledovat dění v této lodní třídě a stále vykonával funkci rozhodčího. Na Evropě též závodila jeho dcera Michaela Kulíšková a byl potěšen, když IYRU v roce 1988 rozhodl, že se Evropa stane ženskou olympijskou třídou. Ženy pak na těchto lodích odjely čtyři olympiády, v Barceloně (1992), Savannah (1996), v Sydney (2000) a v Athénách (2004).
Dalibor Kulíšek byl spíše uzavřený, málomluvný člověk, naštěstí zanechal písemné vzpomínky na zavedení lodní třídy Evropa do Československa. A z této písemnosti jsem čerpal informace pro tento medailónek. V jejím závěru uvádí, s jakým potěšením si přečetl Zpravodaj Asociace lodní třídy Evropa 1991, kde byl uveden návrh stanov a volební a jednací řád organizace, o níž se marně pokoušel o 20 let dříve. A úplně nakonec vyslovil názor, že přece jen všechna ta práce věnovaná třídě Evropa nepřišla nazmar. Ne, Dalibor Kulíšek nemusí mít obavu, že jeho práce přišla nazmar. Vždyť se dožil i stříbrné olympijské medaile, kterou právě na Evropě získala v roce 2004 v Athénách Lenka Šmídová. A kousek zásluh o tu medaili, první olympijskou pro český jachting, patří i jemu.
Zdroje:
Rodinné fotografie a vzpomínky manželky Jitky a dcery Michaely
Fotografie z archivu Ing. Miroslava Cenka
Dokumenty z pozůstalosti Dalibora Kulíška (nyní v archivu ČYK)
