Jak se vyvázat k bóji
Pokud nepanuje bezvětří, nebo nevane slabý vítr, může se vyvázání k bóji stát problémem, který ještě umocňují vysoké trupy posledních typů námořních plachetnic, například nové řady cruiserů Bavaria. Nicméně i v takovém případě existují postupy a manévry, které problém řeší i za velmi silného větru.
Letos v květnu jsem byl při kotvení v zátoce Soline na ostrově Pašman (808 přístavů a zátok, str. 52) svědkem dvou nezdařených pokusů vyvázat se k bóji, z nichž jeden skončil snesením lodě na skalnatý břeh. Vážnějšímu poškození zabránil kýl, o nějž se loď opřela, než s ní posádka vycouvala do hlubší vody. Přitom nárazy větru nepřesahovaly rychlost 17 uzlů a v jednom případě byla loď vybavena i příčným pohonem v přídi. Nicméně právě on přispěl k neúspěchu, neboť bylo vidět, že skipper se spoléhá jenom na něj, vůbec nemanévruje hlavním motorem a nereaguje kormidlem. V obou případech se posádkám celkem snadno podařilo bóji zachytit a dokonce provléci lano, ale nedostatkem jakékoli koordinace promarnily čas, který měly k jeho upevnění. V prvním případě nad člověkem, který bóji zachytil lodním hákem, stál další chlapík, aniž by cokoli udělal, aniž by věděl, co má provést s lanem, které držel v ruce. Ve druhém případě kormidelník vysokého cruiseru nové řady Bavaria projel furiantsky kolem bóje, chlapík na sklopené koupací plošině ji obratně zachytil a provlékl lano jejím okem, avšak zase je nepředal někomu dalšímu, kdo by je upevnil.
Na počínání obou posádek a jejich skipperů byl vidět nejen nedostatek souhry, ale hlavně to, že si vůbec neuvědomovali, že námořní plachetnice nepřestává být plachetnicí, i když stáhnete plachty a plujete s motorem! Tím chci zopakovat to, co už jsem mnohokrát napsal v knížkách a v článcích o manévrování. Když za silnějšího větru stáhnete plachty a vypnete motor, námořní plachetnice nezůstane stát na místě, ale okamžitě se jí zmocní vítr a začne ji unášet. Přitom platí, vzhledem k těžišti a tvaru trupu jak nad, tak pod vodou, že rychleji než záď bude snášena příď. Z toho vyplývá, že na to, abyste udrželi loď přídí u bóje a vyvázali se k ní lanem, máte za silnějšího větru pár sekund.
A tohle těm lidem zřejmě v jejich jachtařské škole neřekli, nebo dostatečně nezdůraznili. Počínali si tak, jako kdyby čekali, že loď bude poslušně stát u bóje, nebo že se dá přitáhnout k bóji jako pudlík na vodítku. Působili dojmem, že loď je pro ně jako auto, když s ním zastavíte na parkovišti. Měl jsem na palubě tři adepty na průkaz „C“ – jednalo se o zápočtovou plavbu – takže jsem počínání těch dvou posádek použil jako učební pomůcku, na níž jsem demonstroval chyby. A po návratu si uvědomil, že si tato tématika zaslouží článek.
Vyvazovací bóje
Vyvazovací bóje jsou prostředkem, který se v mořeplavbě používá již odedávna, a stále je můžeme nalézt na rejdách, kde se k nim vyvazují nákladní lodě a tankery. Umožňují zakotvit, aniž by se musela spouštět vlastní kotva, skýtají větší bezpečnost, neboť zátěž bóje je mnohonásobně těžší než kotva, a omezují pohyb zakotvených lodí, protože kotevní lano bóje je mnohem kratší než řetěz, který byste museli v dané hloubce vypustit, kdybyste chtěli kotvit na vlastní kotvě. To je spolu s bezpečnostním hlediskem hlavní důvod, proč se vyvazovací bóje používají ve frekventovaných jachtařských revírech – umožňují, aby na nejlépe krytých místech kotviště mohlo bezpečně kotvit více jachet.
Kotevní zařízení vyvazovací bóje sestává ze zátěže, silného kotevního lana a vlastní bóje s okem k zachycení. Někdy je okem provlečená lanová smyčka, aby se zachycení ještě více usnadnilo, nebo jako ve Velké Británii je k bóji připevněno více než 5 m dlouhé plovoucí lano, které jednak usnadňuje bóji „trefit“, jednak se k němu jachta přímo přivazuje.
V Chorvatsku se v současnosti používají dva typy bójí. Mají červenou barvu a jsou plastové, kónického tvaru. Starší typ je celoplastový, včetně záchytného oka na vršku bóje. Vyvazovací oko ve tvaru nerezového prstence je pod vodou, na ponořeném konci bóje, zapracováno přímo do oka kotevního lana. Loď pak musíte připoutat k tomuto ponořenému oku, neboť tělo bóje není dimenzováno na tah připoutaného plavidla a mohlo by prasknout.
Tělem druhého typu bóje prochází nerezová kulatina, na níž je na vršku bóje přivařena kruhová destička a k ní závěsné nerezové oko ve tvaru „U“. Na toto oko se můžete vyvázat přímo a nemusíte bóji vytahovat z vody. Tento typ bójí je například osazen na populárním kotvišti u ostrova Kakan (808 přístavů a zátok, str. 60).
Obecné zásady manévrování při vyvazování k bóji
K bóji vždy připlouváme proti větru, který funguje jako přirozená brzda. Musíte si však uvědomit, že když loď zůstane stát, nepracuje kormidlo, a loď udržíte u bóje pouze po omezenou dobu, která je nepřímo úměrná síle větru. Tedy čím je vítr silnější, tím je tato doba kratší. Za silného větru je to opravdu pouze pár sekund, než vám vítr příď lodě nemilosrdně odfoukne. Další pravidlo, které musíte mít na mysli, říká, že lodním hákem loď neudržíte, a jestliže jej včas z oka bóje nevyprostíte, přijdete o něj. A když se vám sice podaří provléci lano okem bóje, ale neuvázat, platí, že lanem v ruce zase loď neudržíte, i kdybyste předtím strávili celou zimu v posilovně. Z toho všeho vyplývá, že při vyvazování k bóji hraje hlavní roli faktor času. A to zase znamená, že posádka musí přesně vědět, co kdo bude dělat, aby vše proběhlo bleskurychle. K zachycení bóje jsou zásadně zapotřebí dva lidé, pokud není bezvětří. Jeden operuje s lodním hákem, bóji zachytí a pozvedne, druhý leží na palubě s připraveným vyvazovacím lanem, které protáhne horním okem bóje a podá kolegovi. Ten odloží lodní hák a okamžitě lano přiváže na vazák.
Existuje několik variant vyvazovacího manévru, které volíme podle síly větru.
Manévr s nájezdem přídí
Jedná se o základní manévr při vyvazování lodě k bóji, který se dá při dobře vycvičené posádce uplatnit až do větru o rychlosti kolem 20 uzlů. Po spuštění plachet a nastartování motoru si zvolte bóji a instruujte posádku, která bóje to bude. Vyberte dva členy posádky, kteří půjdou na příď, jeden s lodním hákem, aby bóji zachytil, druhý, aby si s lanem v ruce lehl na palubu a byl připraven provléci lano jejím okem. Vyberte vždy ty členy posádky, kteří mají vhodné dispozice, tedy ty obratnější nebo zkušenější. I z poměrně nízké lodě se k oku bóje jinak než vleže nedostanete. Ještě před nájezdem si prohlédněte okolí vybrané bóje, které sousední jsou obsazené, kde je blíže břeh a podobně, abyste si mohli rozvážit, kam loď otočíte, když se bóji nepodaří zachytit.
Při vlastním nájezdu nemiřte na bóji přídí, jak se dříve učilo, ale plujte tak, jako kdybyste ji chtěli tečovat předobokem, dejme tomu na výši prvního sloupku zábradlí za příďovým košem. Také tam, na zvolený bok, nadirigujte dvojici chytačů. To vám umožní, abyste viděli bóji až do poslední chvíle; při míření přídí by se vám pod ní v rozhodujících posledních metrech schovala a v okamžiku, kdy už loď není kormidlem ovladatelná, byste k ní mířili naslepo.
Čím je vítr silnější, tím razantněji se musíte k bóji přibližovat, nenechat loď vyběhnout setrvačností, ale na místě ji stopnout zpětným chodem motoru.
Jakmile jeden z týmu na přídi bóji zachytí lodním hákem, přitáhne ji k lodi a snaží se ji vyzvednout z vody, kormidelník nemusí u bóje úplně zastavit, stačí, když ji velmi pomalu míjí, přičemž ji muž s hákem jakoby táhne dopředu a zvedá z vody. Tento postup je dokonce lepší než zastavení, protože tlakem větru na bóji je splutá a její kotevní lano vede šikmo. Když ji člen posádky s hákem zachytí a loď ji táhne do návětří, dostane se kolmo nad svoji zátěž, kotevní lano se uvolní a bóje jde snadněji pozvednout z vody. Pak je třeba bleskurychle protáhnout jejím okem lano, které je druhým koncem upevněno na vazáku.
Jestliže je při míjení vyvazovací bóje rychlost lodě příliš vysoká, nebo dvojice na přídi nestihne lano po provlečení přivázat, lano se jí vytrhne z rukou a je třeba pokus opakovat. Zde je třeba uvést, že po provlečení nemusí být lano na vazáku úplně uvázáno, ale stačí je kolem jednoho rohu vazáku zalomit a v předklonu držet oběma rukama. Takto udržíte tah několika metráků, a když se loď škubnutím zbaví přebytku kinetické energie, nebo se srovná do osy větru, můžete lano v klidu na vazák připevnit vazákovým uzlem.
Manévr s nájezdem zádí
Pokud je vítr opravdu silný a sfukuje příď okamžitě po zastavení lodě, je třeba k vyvazovací bóji couvat, tedy plout k ní zádí napřed – samozřejmě opět proti větru. Tento postup má několik výhod. Zaprvé kormidelník má přímý výhled na bóji i poté, co u ní zastaví (u nejběžnější charterové plachetnice s kokpitem vzadu), zadruhé těžiště lodního trupu je taženo za vrtulí, nikoli před ní tlačeno, takže loď nejeví tendenci pod tlakem větru uhýbat do stran, a zatřetí se dá bóje z koupací plošiny snáze zachytit než z vysoké přídě. Jak jsem mohl pozorovat, z moderních vysokých lodí, jako je nová řada cruiserů Bavaria, jinak než ze zadní plošiny bóji nezachytíte.
I v tomto případě je nejlepší použít pro zachycení bóje dvoučlenný tým – jeden bóji lodním hákem přidržuje, druhý provléká lano. Otázkou je, jaké lano. Máte na výběr. Buď použijete k prvnímu zachycení standardní záďové vyvazovací lano, nebo si přichystáte zvláštní vyvazovací lano na přídi, které venkem (z vnější strany bočních vantů a zábradlí) vedete na záď, respektive na koupací plošinu. Poté, co je provlečeno okem bóje, se s ním někdo z posádky co nejrychleji vrací na příď (přitom si je musí podat z vnější strany bočních vantů) a upevní na přední vazák. Při prudkém snášení lodě to však nelze stihnout, a proto je nutné lano ihned po provlečení uvázat na záďový vazák. Teprve pak se společnou prací celé posádky začne lano od zádě přitahovat, aby bóje po laně klouzala k přídi, přičemž se loď přetáčí přídí k větru. Až se přetočí, lano se zkrátí tak, aby vytvořilo jeden z úvazů. V prvním případě necháte loď viset zádí k větru na použitém záďovém vyvazovacím laně a pomocné lano k přetočení si přichystáte dodatečně. Musí mít nejméně dvojnásobnou délku lodě, opět je musíte vést venkem a v případě celoplastové bóje je provlečete spodním okem. Z koupací plošiny se to dá zvládnout. Pak se s lanem vrátíte na příď a upevníte na vazák. Poté úvaz, který tvoří záďové vyvazovací lano, uvolníte a necháte loď, aby se otočila proti větru na pomocném dlouhém úvazu. Následně jej prací celé posádky zkrátíte na požadovanou délku a můžete přikročit k založení druhého úvazu.
Manévr s lodním člunkem
Při opravdu extrémně silném větru je nejsnazší a mnohdy jedinou možností použít nafukovací člun, pokud k němu ovšem máte spolehlivý přívěsný motor. V opačném případě se nejen na bóji neuvážete, ale ještě budete po zátoce honit vlastní nafukovací člun. Nikdy se nesnažte vypouštět lano z přídě lodě za nafukovacím člunem, který proti větru míří k bóji. Tak si jen zaděláte na velké problémy, včetně zablokování vrtule motoru navinutím lana, které se dostalo pod loď, nebo zablokování vrtule přívěsného motoru na člunu. Musíte postupovat obráceně. Do člunu s nejméně dvoučlennou posádkou naložíte dostatečně dlouhé lano, asi 30metrové, a vyšlete ho k bóji. Trpělivě kružte poblíž, dokud posádka člunu neupevní jeden konec lana na bóji a nespustí se po celé jeho délce po větru. Teprve pak zamiřte ke člunu, přičemž zvolte dalšího člena posádky, aby z člunu lano převzal a obhodil jím jeden z příďových vazáků. Můžete také mířit nad člun a nechat napnuté lano vylovit z vody lodním hákem, jako by to bylo mooringové lano. Vybraný člen posádky má velmi zodpovědnou roli – nesmí za žádnou cestu dopustit, aby se lano dostalo pod loď, protože budete mít ještě zapnutý motor. Zásadou je se k bóji spíše dotahovat silou lidských paží a motorem jen trošku pomáhat. Jakmile se k bóji dotáhnete na dva tři metry, pomůže vám posádka člunu založit vlastní úvazy a odvázat dlouhé pomocné lano.
Použití speciálního poutacího háku
U jednoho majitele námořní plachetnice s čelenem jsem viděl speciální pomůcku k zachycování vyvazovací bóje. V podstatě se jednalo o krátký lodní hák tvořený asi 70 cm dlouhou nerezovou trubkou, na niž byl na jednom konci přivařen dlouhý úzký hák ohnutý z nerezové kulatiny o průměru asi 8 mm, a na druhém konci oko ve tvaru „U“. Tímto okem si dopředu provléknete příďové vyvazovací lano a přivážete k vazáku i druhý konec, abyste dostali úvaz dlouhý asi 3 m. Po nájezdu k bóji se dá tímto hákem její oko celkem snadno zachytit, ale pak musíte poutací hák držet v tahu, aby z oka bóje nevyklouzl. Jak je příď lodě odtlačována větrem, postupně dvojité vyvazovací lano uvolňujete, až je loď zatíží celým tahem a srovná se do osy větru. Následně je asi nejrozumnější ručkovat s lodním člunem podél boku od zádě na příď a založit druhý, běžný úvaz, u kterého nehrozí, že by se mohl při náhlém stočení lodě a uvolnění vyklouznout. Délku poutacího háku je třeba volit podle výšky trupu nad hladinou, abyste při vyklonění přes zábradlí nebo v kleku či v lehu dosáhli jeho koncem skoro k hladině. Podobných pomůcek existuje ještě několik, častá je karabina spolupracující s lodním hákem.
Zajišťování na vyvazovací bóji
K prvnímu přivázání použijete příďové vyvazovací lano. Jak se má pokračovat po úspěšném zachycení prvním lanem a jak má být loď na vyvazovací bóji správně zajištěna? Správně námořnicky se vyvazování na bóji říká zajišťování a není to jednoduchý proces. U jachet platí zásada, že musejí viset na dvou nezávislých, dvojitých úvazech, přičemž jeden je upevněn na levobočním a druhý na pravobočním příďovém vazáku, takže vytvářejí „V“. Dvojitý úvaz se volí kvůli snadnému odpoutání, po uvolnění jednoho konce lano prostě vyklouzne z oka bóje a nikdo nemusí skákat do vody, aby je od bóje odvázal. Důvodem pro použití dvou úvazů je jednak bezpečnost – každý úvaz nese jen polovinu tahu a v případě předření či poškození jednoho máte ještě druhý – a jednak klidné ležení lodě u bóje. I když nastavíte oba úvazy na stejnou délku, což je nutnost, bude loď na bóji za silného větru kličkovat, avšak kdybyste se spokojili jen s jedním úvazem, zmítala by se ještě mnohem víc a úvaz by se dřel o klounovec nebo o drápy kotvy, která obvykle přes příď přesahuje.
Nikdy si práci nezkoušejte ulehčit tím, že jednoduché lano z jednoho příďového vazáku poté, co jste je protáhli okem bóje, připevníte na příďový vazák na opačném boku. Pravda, úvaz je dvojitý a vytváří žádoucí „V“, ale to je falešné, neboť lano v oku bóje klouže sem a tam a po několika hodinách by se prodřelo. Podle zákona namazaného krajíce k tomu dochází po půlnoci, kdy je největší tma a nad kotvištěm právě zuří bouřka.
