Kolem světa za neuvěřitelných 78 dní |Vendée Globe

Závody, Plachetnice

V sobotu 10. listopadu odstartoval v Les Sables d'Olonne nonstop závod osamělých mořeplavců kolem světa Vendée Globe. V neděli 27. ledna odpoledne proplul cílovou čarou Francois Gabart na lodi MACIF za neuvěřitelných 78 dní, 2 hodiny, 16 minut a 40 vteřin. Nejmladší vítěz v historii závodu překonal dosavadní rekord Michela Desjoyeauxe o 6 dnů a 53 minut. Jednotrupá plachetnice tak poprvé obeplula svět za méně než 80 dnů, což je limit, který stanovil již Jules Verne.

Dvacet osamělých mořeplavců se vydalo na cestu kolem světa měřící více než 25 000 Nm. 30. ledna ji měli tři již za sebou, dalších devět se ji snažilo dokončit,  sedm jich vzdalo a jeden byl diskvalifikován.

Jako Tour de France
Ve Francii je jachting nesmírně populární, a to hlavně ten oceánský. A když se jedná o odvážné osamělé muže a ženy, kteří se vydají na nonstop závod kolem světa, sledovanost je podobná jako u cyklistické Tour de France. O Vendée Globe se nezajímají jen jachtaři, kterých statisíce lemují břehy a vyplouvají na svých lodích na start i na dojezd do cíle, ale i „normální“ lidé, jež sledují televizní přenosy a zejména internet. Mnozí (téměř půl milionu lidí z celého světa) se také zúčastnili virtuálního závodu, ten nejrychlejší doplul do pomyslného cíle za 75 dní, 3 hodiny a 41 minut.

Kdo je Francois Gabart?
Na lodi seděl již v sedmi letech, závodil na Optimistu, Mothu i v různých olympijských třídách. S profesionálním jachtingem začal teprve 6 měsíců před tím, než Michel Desjoyeaux vyhrál předchozí ročník Vendée Globe. Závodil ve třídě Figaro, v níž se stal nejprve v roce 2008 nejlepším nováčkem v sérii Solitaire du Figaro. V roce 2010 již byl mistrem Francie osamělých mořeplavců (stejně jako letos Milan Koláček) a skončil celkově druhý v Solitaire du Figaro. V prosinci 2010 přesedlal na loď třídy IMOCA 60, na ní mimo jiné vyhrál v roce 2011 B to B Transat a v roce 2012 byl druhý v závodě Europa Warm'Up. Ve svých 29 letech nyní vyhrál Vendée Globe. Během regaty uplul 28 646 mil, jeho průměrná rychlost činila neuvěřitelných 15,3 uzlu. Za 24 hodin uplul 10. prosince 545 Nm průměrnou rychlostí 22,7 uzlu.  „Zpočátku jsem vůbec nemyslel na vítězství, chtěl jsem hlavně závod dokončit. Ale ve chvíli, kdy odstoupil Vincent Riou, Jean-Pierre Dick byl poměrně daleko za mnou a předjel jsem Armela Le Cléac´h, jsem si řekl, že by to mohlo vyjít,“ prozradil Francois Gabart v cíli. A co pro něj bylo nejtěžší? „Čelit technickým problémům. S jedním si snadno poradíte, ale jakmile se začnou hromadit, je zle. Mně na začátku závodu odešel generátor, ale nepustil jsem tu informaci ven, vašimi problémy jen dodáváte motivaci soupeřům, je lepší, nechat je, aby si mysleli, že je u vás vše v pořádku. Naštěstí se mi jej podařilo záhy opravit. Snažil jsem se vždy každý jednotlivý problém hned vyřešit, aby se nehromadily... Jižní oceán mě nezaskočil, na vše mě skvěle připravil Michel Desjoyeaux.“

Nejtěsnější dojezd v historii
Druhé místo v cíli patřilo Armelu Le Cléac´h na BANQUE POPULAIRE, sesterské lodi MACIFU. Cílovou čárou projel jen 3 hodiny, 17 minut a 14 vteřin za vítězem, což znamenalo nejtěsnější rozdíl mezi první a druhou lodí v cíli v celé historii závodu. „Poslední noc byla velmi těžká, poryvy dosahovaly přes 40 uzlů, kolem hustý provoz obchodních lodí, musel jsem být strašně opatrný,“ nechal se slyšet Armel Le Cléac´h v cíli. „Bylo to jiné než před čtyřmi roky. Nemusel jsem zastavit, abych zachránil Jeana Le Cam, takže jsem dojel v rychlejším čase,“ smál se „Jsem se svým výkonem spokojen na 99 %,“ dodal.

Cena fair play pro Alexe Thomsona
Jako třetí doplul do Les Sables Alex Thomson na lodi HUGO BOSS. Sice nepokořil hranici 80 dnů, ale stalo se tak, protože zůstal v bouři po boku Jean-Pierre Dicka, jehož loď přišla o kýl. Bylo to od něj velmi sportovní a noblesní gesto. Alex se do podobné situace dostal v roce 2006, kdy ho zachránil z převrácené lodě bez kýlu Mike Golding. „Nikdy bych tam Jean-Pierra nenechal, vím moc dobře, co se může stát,“ uvedl. Po druhém místu Ellen MacArthur z roku 2000 a třetím Mika Goldinga z roku 2005 se Alex Thomson stal teprve třetím britským jachtařem, který stanul na pódiu, a konečně tak prolomil smůlu, jež ho doprovázela na předchozích dvou z různých důvodů nedokončených ročnících. „Mám rád, když na moři vychází slunce, když jsou hvězdy nádherně jasné, když jsou kolem lodě delfíni, létající ryby...,“ popsal Alex i tu příjemnější část závodu, „ale nejkrásnější chvíle jsou, když míle ubíhají a z relace se dozvíte, že ujíždíte soupeřům. Je to závod a já mám srdce závodníka.“

Plout bez kýlu je možné!
Jean-Pierre Dick přišel 2 000 Nm před cílem o kýl, když plul na 3. místě. Jeho loď VIRBAC-PAPREC 3 se nepřevrhla, takže mohl doplnit vodní balast a pokračovat v plavbě. Mohlo by se zdát, že bez kýlu se nedá plout. Ale když napustíte do lodě sedm tun vody, loď je hodně široká a navíc máte k dispozici daggerboardy, za slabého až středního větru loď pluje velmi slušně. V silném větru ovšem hrozí převržení, loď je nestabilní, stěžeň vysoký... Proto s Jean-Pierrem bouři u Azor přečkal bok po boku Alex Thomson. 30. ledna Jean-Pierre Dick zakotvil v dobře chráněné zátoce San Ciprián na severu Španělska a rozhodl se tam přečkat špatné počasí hlášené z Biskajského zálivu. Předpokládá, že by mohl na zbývajících 290 Nm vyplout v sobotu 2. února. „Budu stát na kotvě tři dny, raději bych už byl s rodinou a jedl něco jiného než to odporné sušené jídlo. Ale chci to vydržet, taková je cena za pokus dokončit Vendée Globe,“ píše Jean-Pierre v jednom z e-mailů. Zatím je stále na čtvrtém místě. Má obrovský náskok. Stihne to, než přijedou ostatní? O tom, že se dá úspěšně plout bez kýlu, svědčí i třetí místo Mika Goldinga z roku 2005, který tak zvládl posledních 50 Nm.

www.vendeeglobe.org